***vÁNOCE***
***VÁNOCE***
Co, kdy kde...
Základem křesťanských Vánoc je biblický příběh o narození Ježíše Krista a oslava této události. Církev časově spojila narození Spasitele se starým mýtem zimního slunovratu, vyjadřujícím vědomí o věčném vítězství života nad smrtí a světla nad tmou. Svátek narození Páně se od 4. století šířil z Říma po celém křesťanském světě. Tato vánoční atmosféra a vánoční zvyky (domácí jesle, obdarovávání dětí, ozdobené stromečky atd.) stále trvají.
Slovo Vánoce podle některých zdrojů pochází z německého Weihnachten. Staré německé slovo Weihnachten si naši předkové počeštili zajímavým způsobem: první část (vá-) převzali beze změny a druhou počeštili (weihen = zasvětit, nachten = stmívat se, Nacht = noc), ale pravděpodobnější je původ ze slavení dvanácti nocí
Symboly vánoc
BETLÉM
Tradici vánočních betlémů založil v roce 1223 Svatý František z Assisi v italské Umbrii. Se svými přáteli přivedli do jeskyně, kterou přeměnili na kapli, živého osla i vola a zinscenovali betlém, v němž pak kněz sloužil první vánoční půlnoční mši.
První Betlém v zemích na sever od Alp byl postaven roku 1562 v Praze a česká města jej rychle začala napodobovat.
Ke konci 18. století, v době osvícenství, jesličky opustily kostely a ujaly se na vesnicích i ve městech mezi prostým lidem. K základním figurkám - Ježíškovi v jeslích, Marii, Josefovi, volu, pastýřům se stády a třem mudrcům - si lidé přidávali i další postavy ze svého nejbližšího okolí.
Zvyk stavět betlémy patřil k nejrozšířenějšímu vánočnímu zvyku. Betlém byl symbolem vánoc, ale v 19. století byl postupně vytlačován vánočním stromkem, který se nakonec stal novým symbolem vánoc.
STROMEČEK
Podle jednoho z legendárních vyprávění vděčí tradice vánočního stromečku za svůj vznik opatu Kolumbánovi z Luxeuilu a Bobba. Kolumbán žil v 6.století a misionářská činnost ho zavedla do Bretaně a Burgundska. Obyvatelé Burgundska byly v té době pohané a proto Kolumbán, aby jim trochu přiblížil svátek narození Krista, ozdobil v ten slavný den zapálenými pochodněmi do tvaru kříže starobylý jehličňan, který byl domorodci uctíván o každém zimním slunovratu. Zář ohně přilákal zástupy lidí a Kolumbán k nim pronesl kázání o narození malého Ježíška v dalekém městě Betlémě, chlévu s oslíkem a volem, chudém Josefovi a vyvolené Marii. A tak je možné, že v tento den vznikl ten krásný zvyk strojit vánoční stromek.
V Čechách se porvé vánoční stromeček rozsvítil v pražské vile ředitele Stavovského divadla Jana K. Liebicha roku 1812 jako překvapení pro hosty . Lidé si zvyk zdobit stromeček brzy oblíbili. Roku 1843 již bylo nakupování vánočního stromku bráno za běžnou věc, lidé jej nazývali Kristovým strůmkem. Zdobený stromeček se v 60. letech 19. století ujal i na českém venkově, koncem 19. století i na zbytku Moravy, a vytlačil ze světnic betlémy.
Brzy se také rozšířil zvyk stavět rozsvícené vánoční stromy na veřejných prostranstvích.U nás v Brně se staví veřejný vánoční strom od roku 1924. Tato tradice vznikla na popud spisovatele Těsnohlídka, který o vánočním čase našel v lese opuštěné děťátko - holčičku. Ze spisovatelovy iniciativy se od uvedeného roku pod vánočním stromem též umisťuje kasička, do které lidé přispívají na stavbu dětských domovů pro opuštěné děti. V posledních letech bývá ve sbírce několik set tisíc korun.
JMELÍ
Větvička jmelí nechybí o Vánocích snad v žádné domácnosti. Čím více je na větvičce bílých bobulek, tím větší štěstí vás má čekat v novém roce.
V dávných dobách bylo jmelí součástí pohanských obřadů. Bylo symbolem života a ochranným talismanem. Věřilo se, že díky svým lepivým semenům má moc vyvolat nebo udržet svazek mezi dvěma osobami opačného pohlaví.
Zvyk líbat se o vánocích pod větvičkou jmelí k nám přišel z Angle. Muž může políbit každou dívku či ženu, kterou potká pod zavěšeným jmelím. Za každý polibek se utrhne jedna bílá bobulka. Poslední se na jmelí nechá až do dalších Vánoc, aby z domu neodešla láska.
DÁRKY
Na Štědrý den si lidé vždy dávali dárky– tovaryšové svým mistrům, hospodáři své čeládce, příbuzní mezi sebou, ale hlavně se dárečky dávaly dětem. Těm dříve nosil dárky sv. Mikuláš, avšak v 16. století se rozmohlo obdarovávání dětí na Štědrý den– a to přičiněním protestantského reformátora M. Luthera, který nechtěl dávat svým dětem dárky na katolický svátek sv. Mikuláše, a tak jim je dával až na Štědrý den. Dnes se u nás naštěstí udržují obě tradice!
Dárky měly původně symbolický význam, lidé věřili v magickou moc dárků. Proto byly dárky často každý rok stejné. Děti a mladí lidé dostávali červená jablíčka (zdraví, síla a dlouhověkost), ořechy (moudrost a zralost) a sladké perníky (radost a slasť mládí). Mládenec nebo panna dostávali obvykle nějakou ozdobu (štěstí a bohatství). Dítě starší dvanácti let dostávalo každý rok stříbrnou či zlatou minci, jež se o půlnoci uschovala. V chudých rodinách se pak darovala znovu a v těch majetnějších se peníze rok co rok střádaly a před svatbou se použily na nějakou užitečnou věc. Dospělí si nadělovali lahve s vínem, sladkosti a kandované ovoce (sladký život), magickým dárkem byla purpurová látka se zlatou či stříbrnou nití (vitalita, dostatek lásky i rodinného tepla), vonná mast či voňavka (sláva, štěstí a mnoho krásných chvil).
Modrý kostelík
Smysl Vánoc
Kdysi za jednoho mrazivého Štědrého večera seděl zamyšleně muž u krbu, ve kterém plápolal oheň, a přemítal o významu Vánoc. "Pro Boha nemá cenu, aby se stal člověkem," uvažoval. "Proč by všemohoucí Bůh měl trávit svůj drahocenný čas s někým jako jsme my? A i kdyby, proč by se chtěl narodit zrovna ve stáji? Ani nápad! Celá ta věc je nesmysl. Kdyby Bůh opravdu chtěl sestoupit na zem, určitě by si našel jiný způsob."
Náhle muže vyrušil z úvah divný zvuk přicházející zvenku. Přiskočil k oknu a opřel se o rám. Venku uviděl houf sněžných hus, které divoce mávaly křidly a zoufale se plácaly v hlubokém sněhu. Byly jako omámené a pomatené. Zřejmě z vyčerpání odpadly od většího hejna směřujícího do teplejších krajin.
Muži jich bylo líto, a tak se zachumlal do teplého oblečení a vyšel ven. Pokusil se zahnat roztřesené husy do teplé garáže, ale čím víc se snažil, tím víc ptáci zmatkovali. "Kdyby tak věděli, že je chci zachránit," pomyslel si muž. "Jak je mám přesvědčit, že to myslím pro jejich dobro?"
Tu ho napadlo: "Kdybych se aspoň na chvilku stal taky sněžnou husou a mohl s nimi mluvit jejich řečí, pak by mě pochopily."
V náhlém osvícení si vzpomněl, že je Štědrý večer, a široce se usmál. Vánoční příběh se mu už nezdál nesmyslný. V duchu si představil prostě vyhlížející dítě ležící v jeslích ve stáji v Betlémě. Už rozuměl vánoční záhadě: Bůh se stal jedním z nás, aby nám naší řečí mohl sdělit, že nás miluje, že nás miluje právě teď a že mu jde o naše dobro.
VÁNOČNÍ ČAS
K čemu využít sváteční čas?
Udělej si čas na myšlení, to je zdroj síly.
Udělej si čas na hraní, to je tajemství mládí.
Udělej si čas na četbu, to je setba moudrosti.
Udělej si čas na to, abys projevil přátelství, to přináší radost.
Udělej si čas na snění, to tě povznese ke hvězdám.
Udělej si čas na lásku, to je radost ze života.
Udělej si čas na spokojenost, to je hudba duše.
Smysl Vánoc
(Radek, 26. 12. 2010 20:51)